Při konzultacích s klienty se často setkávám s tím, že jejich insolvenční návrh byl příslušným soudem odmítnut. Soud často v odmítnutí konstatuje, že insolvenční návrh klienta byl nesrozumitelný a neurčitý nebo mu chyběli všechny potřebné náležitosti. U dlužnického návrhu většinou chybí nebo jsou špatně dodány požadované přílohy. U věřitelského návrhu pak většinou klienti nedoloží důkazy, které jsou dostatečné k prokázání existence tvrzené klientovy splatné pohledávky. K zamítavým závěrům také přistupuje soud v případě, že by k závěru o existenci klientovi splatné pohledávky bylo zapotřebí provést rozsáhlé dokazování.
Jak s tím tedy naložit? Tak v prvním případě doporučuji, aby návrh byl srozumitelný a určitý a byl opatřen všemi náležitostmi dle § 103 insolvenčního zákona (dál jen IZ).
Pokud budete insolvenční návrh podávat jako dlužník, připojte k návrhu požadované přílohy, které obsahují údaje uvedené v § 104 IZ, hlavně řádné seznamy majetku a závazků navrhovatele.
Pokud budete insolvenční návrh podávat jako věřitel, je třeba, abyste doložili, že máte proti dlužníkovi splatnou pohledávku a k insolvenčnímu návrhu připojil přihlášku pohledávky.
V obou shora popsaných případech pak návrh doplňte jako součást k vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách ostatních věřitelů včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek.
Hodně štěstí v těžkých chvílích
