Poskytujete krátkodobé ubytování přes platformy typu Airbnb nebo Booking.com? Pokud to nejsou párkrát do roka přátelé, kteří za vámi přijedou na víkend, jedná se o podnikání. A to zvláště tehdy, pokud jste registrováni na některém z ubytovatelských portálů. Nezapomeňte tedy na splnění zákonných povinností.

Podle zákona je ubytovatelem každý, kdo poskytuje ubytování za úhradu nebo ubytovává více než pět cizinců (výjimkou jsou osoby blízké). Ubytovatel musí nahlásit svou činnost na živnostenském úřadě a získat živnostenské oprávnění v živnosti volné na ubytovací služby. Evidenci ubytovaných je třeba vést v domovní knize. Tam je ze zákona nutné uvést následující identifikaci ubytovaného: jméno a příjmení, den, měsíc a rok narození, státní občanství, číslo cestovního dokladu, počátek a konec ubytování. V případě, že ubytujete cizince, je nutné tuto skutečnost oznámit přes portál Ubyport na cizineckou policii. Nesmíme rovněž zapomenout odvést rekreační a lázeňské poplatky za hosty, kteří přijeli na dovolenou. Existují zde výjimky vztahující se na osoby do 18 let, osoby na služební cestě, držitele průkazu ZTP/P a jejich průvodci, osoby starší 70 let, vojáci v základní službě a lidé, kterým byly přiznány přídavky na děti. Výši poplatků stanovuje obec veřejnou vyhláškou a jejich výši je nejlépe ověřit přímo na obecním nebo městském úřadě případně na magistrátu.

Jak je to s daněmi a EET?

Pokud nabízíte svoji nemovitost k ubytování dlouhodobě například na internetu, nahlíží se na vás jako na podnikatele a příjmy z této činnosti podléhají dani z příjmů fyzických osob jako příjmy ze samostatné činnosti. Tržby za ubytování se započítávají do tzv. zákonného obratu pro povinnou registraci DPH. Pokud tedy ubytovatel získá na tržbách za ubytování za 12 předcházejících měsíců (nikoli kalendářní rok) 1 milion korun, musí se zaregistrovat jako plátce DPH.

Přijímá-li ubytovatel peníze za ubytovací služby v hotovosti, je třeba tržby evidovat elektronicky. I když některé ubytovací platformy provádí hlášení o tržbách za ubytovatele, i tak se může stát, že občas ubytujete hosty, kteří si vás najdou jinou cestou. V ten moment je třeba takový příjem hlásit.

Podnikatelé často hledají nejsnazší a nejlevnější formu vedení účetnictví. Na tom by nebylo nic neobvyklého, kdyby nejlevnější forma nebyla často spojená s tím, že se nedodržuje zákon o účetnictví, zejména výkaznictví. Mnoho podnikatelů účetnictví podceňuje a nezajímá se o ně, protože to není složka, která jim vydělává peníze a žijí v přesvědčení, že se to “nějak udělá”.

“Podnikatelé často neřeší povinnosti spojené se správným účtováním do doby, než nastane problém. A to je většinou již pozdě. Například v momentě, kdy přijde kontrola z finančního úřadu, ze správy sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny, celního úřadu, apod. S nekvalitně zpracovaným účetnictvím narazí stejně tak, když chce firmu prodat, vstoupit s firmou do likvidace nebo insolvenčního řízení nebo když si chce vzít bankovní úvěr. Tehdy musí doložit povinné výkazy,” vysvětluje Martin Janoušek z poradenské společnosti CEVE.

Zákon o účetnictví v přibližně 40 paragrafech říká, jak má podnikatel, který začne podnikat, vést účetnictví a jaké má provádět výkaznictví. A jak to má vlastně vypadat správně?

Účetnictví a správné účetní postupy určuje zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb., který např. podnikateli ukládá, aby vedl účetnictví srozumitelně a to podávalo věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace podnikatele. Mimo jiné upřesňuje, jaké výkazy má podnikatel vést. Mezi tyto výkazy patří hlavní kniha, účetní deník, knihy analytických účtů, knihy podrozvahových účtů včetně provedení inventarizace u veškerého majetku a závazků.

Co chtít po účetním?

Pro správný výběr účetní firmy by se měli podnikatelé ptát, zda účetní bude poskytovat služby v souladu se zákonem a dodržovat požadované výkaznictví. Zajímat se v první řadě o cenu je velmi krátkozraké.

“Nízká cena za účetní služby má pro nás být spíše výstrahou a podnětem ověřit si, že účetní bude účtovat podle pravidel. Pro větší jistotu doporučuji uzavřít smlouvu s účetní firmou a vymezit si práva a povinnosti. I když podnikatelé mohou pověřit vedením svého účetnictví jinou právnickou nebo fyzickou osobu, nezbavují se odpovědnosti za vedení účetnictví,” upozorňuje Martin Janoušek.

Státní správa dokáže svými nároky podnikatelům občas pěkně zamotat hlavu. Živnostníci mají komunikaci se státní správou sice o něco jednodušší, než podnikatelé podnikající prostřednictvím určité právní formy, např. s.r.o., přesto se i oni musí připravit na řadu povinností. Navíc živnostenské oprávnění jakožto administrativně méně náročná forma podnikání je vhodná jen pro určité podnikatele – např. pro začínající podnikatele, řemeslníky nebo svobodná podnikání (umělce, pojišťovací zprostředkovatele) nebo pro ty, kteří podnikají při zaměstnání a chtějí si ověřit, jestli se jim bude dařit či nikoli.

„Na podnikatele podnikající na živnostenský list jsou kladeny menší požadavky, nemusí mít např. takové materiální zabezpečení. Při komunikaci se státní správou se obejdou bez počítače, mohou podat daňové přiznání papírově, vést jednoduché účetnictví, použít paušály. Jsou schopni si sami spočítat paušál, připravit daňové přiznání, dojít na finanční úřad, aniž by museli mít datovou schránku, účetní a komunikovat se státní správou elektronicky,“ vysvětluje Martin Janoušek z poradenské společnosti CEVE.

Elektronická komunikace mezi podnikatelem a státem by měla být základ

Stát se sice snaží posouvat dopředu, ovšem ne vždy to funguje. Komunikace podnikatele se státní správou se podobá elektronické, ale podnikatel fakticky musí volit jinou cestu, která ho zatěžuje finančně nebo časově.

První, co by měli mít podnikatelé k dispozici, je jedno kontaktní elektronické místo se státní správou, pod které bude spadat finanční úřad, správa sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny, živnostenský úřad, statistický úřad, celní úřad. Státní správa by měla místo elektronické komunikace centralizovat, aby měl podnikatel možnost učinit podání jednou standardní cestou na jednom místě – tzv. tržišti. Tohoto tržiště by mělo být propojeno s datovou stránkou společnosti, která je pro právnické osoby povinná a běžně ji používají.

„Když dnes podnikatel potřebuje podat hlášení na finanční úřad, na zdravotní pojišťovny, na správu sociálního zabezpečení, musí se s každým úřadem spojit elektronicky samostatně a komunikuje s ním rozdílně. V současné době neexistuje systém, kde by obsloužil svoje povinnosti na jednom místě. Je to zátěž jak pro podnikatele, tak i účetní a daňové poradce. Podnikatele to zatěžuje především finančně, protože musí platit poradce, který se o to postará,“ uvádí Martin Janoušek.

Jak funguje státní správa elektronicky

Každá část státní správy má své rozhraní, své požadavky na elektronický přístup a také rozdílný způsob komunikace s podnikatelem. Když podnikatel založí firmu, je firmě automaticky přidělena datová schránka. S finančním úřadem (FÚ) komunikuje společnost pomocí datové schránky, kam v určitém formátu posílá dokumenty, hlášení apod.

Po založení firmy je potřeba se do 15 dnů registrovat k dani z příjmu na FÚ, kde je podnikateli přiděleno DIČ, jehož prostřednictvím komunikuje s FÚ. Pokud se bude chtít připojit na FÚ a podívat na svá podání, musí zvlášť zažádat o daňovou informační schránku, ke které získá přístup na žádost směřovanou k FÚ. Tato daňová informační schránka umožňuje přístup ke všem jeho podáním na FÚ a veškerou komunikaci směrem k podnikateli. Je s podivem, proč se tato daňová informační schránka automaticky neotevře již v momentě, kdy se podnikatel registruje na FÚ.

Příklad 1: Komunikace podnikatele se statistickým úřadem

Statistický úřad (SÚ) vyžaduje po podnikateli statistické hlášení, které se vyznačuje značně složitým vyplněním. Na stránkách SÚ slouží k tomuto účelu interaktivní formulář. Povinností podnikatele je tento formulář vyplnit a odeslat, bohužel ale již neexistuje tlačítko, kterým by bylo možné formulář uložit do svého počítače a ani nepřijde od SÚ potvrzení s dokladem, který podnikatel odeslal. Výsledkem je tedy pracně vyplněný formulář, který se odesláním podnikateli ztratí bez toho, aniž by podnikatel obdržel notifikační mail s potvrzením o podání a o jeho obsahu. V případě změny nebo opravy ve formuláři, je třeba se se SÚ spojit zcela nepochopitelně telefonicky.

Příklad 2: Komunikace podnikatele s živnostenským úřadem

Existuje tzv. centrální registrační formulář, s jehož pomocí se dají provádět všechna podání na živnostenském úřadě (ŽÚ). Tento formulář ale není interaktivní v tom smyslu, že by ho bylo možné po přihlášení na stránky ŽÚ online odkudkoli vyplnit a např. u volné živnosti, která má platit dnem ohlášení, souběžně elektronicky zaplatit a podat. Realita vypadá následovně: na webových stránkách ŽÚ si stáhnu formulář pro podání do svého počítače, v počítači ho vyplním, poté ho musím vytisknout, podepsat, naskenovat, poslat ho z datové schránky na příslušný živnostenský úřad a ŽÚ očekává platbu. Bohužel nelze platit online kartou. Ačkoli je živnost ohlášená, nemohu začít podnikat, dokud neproběhne platba. Absurdita je, že když dojde interaktivní formulář z datové schránky společnosti na příslušný ŽÚ, úředníci si ho vytisknou a přepíší ho do databáze ve svém počítači, místo toho, aby docházelo k automatickému propisování. Nefunguje ani online platební portál na ŽÚ. Komunikace probíhá sice elektronicky, ale v papírové formě.

A jaká je vaše zkušenost? Budeme rádi, když se s námi na blogu nebo Facebooku o vaše poznatky podělíte.

Často se na nás obrací likvidátoři ve věci nedobrovolné likvidace společnosti, kterou nařídil soud. Stává se to především za situace, kdy společnosti vstoupí do nedobrovolné likvidace z toho důvodu, že statutární orgány nebo společníci neplnili svoje zákonné povinnosti, zejména nezakládali stanovené dokumenty do sbírky listin rejstříkového soudu nebo jejich společnosti nemají platný právní důvod k umístění sídla. Společníci či statutární orgány takových společností si často až po obdržení předmětného rozhodnutí soudu uvědomí závažnost situace a pokouší se zahájenému procesu zabránit. Bohužel marně, protože podle platné judikatury Nejvyššího soudu nelze rozhodnutí o zrušení společnosti soudem zrušit. V tomto případě je nutné, aby osoba, která byla soudem jmenována do funkce likvidátora konala podle zákona. Protože likvidátor nabývá působnosti statutárního orgánu okamžikem svého povolání a za řádný výkon funkce likvidátor odpovídá stejně jako člen statutárního orgánu, doporučujeme takto jmenovaných likvidátorům tuto situaci nepodcenit.

V případě dotazů neváhejte a kontaktujte nás. Rádi vám pomůžeme.

Volba právní formy podnikání patří k nejdůležitějším problémům, které podnikatel řeší při založení společnosti. Rozhoduje se mezi jednodušší variantou z hlediska organizace, kterou představuje živnostenské oprávnění, a mezi právní formou, např. společností s ručením omezeným.

Jaké jsou možnosti založení/získání firmy?

V případě, že se podnikatel rozhodne založit firmu sám, čeká ho zjišťování celé řady informací, musí navíc absolvovat časově náročné kolečko po institucích. Tento způsob vyžaduje značnou samostatnost při jednotlivých úkonech, ale hlavně znalost dílčích kroků, které je třeba učinit. Náročnost je přitom daná hlavně tím, v jaké oblasti bude podnikatel podnikat a jak má být jeho firma postavená.

Pokud se podnikatel necítí dostatečně jistě nebo nemá čas založit firmu sám, může využít služeb právníka nebo specializované firmy. Výhodou specializované firmy je znalost postupů, konkrétní dokumentace pro daný případ a navíc zastoupení ve většině činností spojených se založením společnosti před institucemi. Protože se tyto firmy přímo specializují na založení či prodej společností, reagují obvykle rychle a podnikatel může očekávat také nižší finanční náročnost. Díky zkušenostem doporučí specializovaná firma navíc vnitřní nastavení společnosti, daňové výhody a upozorní na podnikatelská rizika.

Jak je založení firmy časově a finančně náročné a co je potřeba zařídit?

Nejběžnější právní formou je společnost s ručením omezeným. Založení s.r.o. je pro neznalé oboru administrativně i časově náročný proces. Kromě poplatků spojených se založením, které se pohybují kolem šesti až osmi tisíc korun, je třeba počítat s nejméně 12 hodinami času vynaloženými na vyhledáváním informací a jednání s různými institucemi. Celkové můžeme očekávat, že založení firmy může vzít až tři týdny.

S pomocí specializované firmy lze ušetřit spoustu času i tápání. Odborník pomůže projít úskalími, se kterými se začínající podnikatel setkává. Na úplném začátku poradí s výběrem názvu společnosti, který bývá obvykle prvním problematickým bodem. Název firmy nesmí kolidovat v Obchodním rejstříku s jinými názvy a bez směrodatných zkušeností není ani po náhledu do OR garantováno, že bude možné název zapsat. Specialista dále pomůže při rozhodování ohledně sídla firmy, které si podnikatel může zvolit ve svém trvalém bydlišti, v pronajatých prostorách nebo jako kombinaci obou variant. Nasměruje při vyspecifikování předmětu podnikání. Budoucí vlastníci firem si často nejsou jisti, zda mají odbornou kvalifikaci a splňují podmínky pro získání živnostenského oprávnění, případně který typ je pro ně nejvhodnější.

Nejistotu mívají začínající podnikatelé také ohledně jednatelství – zda bude jednatelem jeden či více lidí a jakým způsobem budou jednat. Pochybnosti mohou existovat i v souvislosti s obchodním podílem či se základním kapitálem. Odborník může nasměrovat v tom, jaká je vhodná výše základního kapitálu, jak bude splacen a co ho bude tvořit – zda peněžní prostředky, movité či nemovité věci nebo práva.

Pokud se podnikatel pustí do založení firmy sám, bude se potýkat s problémy při přípravě dokumentů pro získání živnostenského oprávnění nebo jiného povolení a s dokumenty pro zápis do Živnostenského úřadu a pro zápis do Obchodního rejstříku. Pro laika je obvykle složité zorientovat se množství potřebných dokumentů a především poprat se s jejich přípravou.

Je lepší nechat si založit firmu od profesionála nebo se vyplatí pustit se do toho sám?

Obecně platí, že je lepší nechat si firmu založit od specializované společnosti. Bez potřebných zkušeností je člověk limitován časem a riskuje možnost vzniku celé řady chyb. Vzhledem k tomu, že si podnikatel zakládá firmu, protože chce podnikat a ne trávit dlouhé hodiny administrativou a obíháním úřadů, je vhodné obrátit se na odbornou pomoc.

Jaký je rozdíl mezi nově založenou a koupenou firmou? Plusy a minusy obou variant.

Kromě toho, že si podnikatel může novou společnost založit, existuje i varianta nákupu již připravené společnosti. Rozdíl je v tom, že při založení společnosti nevznikne historie zápisu, který se objevuje v obchodním rejstříku. Při založení jsou skutečně prvními zapsanými údaji údaje klienta. Pokud nemá společnost dostatečně dlouhou historii, může to v budoucnu omezit podnikatelské aktivity jako je čerpání úvěru, dotací, leasingu atd. Výhodou pro klienta je cena, která je v případě založení společnosti na míru levnější než koupě hotové společnosti. Naopak nevýhodou je, že klient čeká až do zápisu do Obchodního rejstříku, než mu bude přiděleno IČO, aby mohl začít podnikat. To trvá od pěti do třiceti dnů v závislosti na lhůtách Živnostenského úřadu nebo příslušného úřadu, který uděluje licence. Výhodou koupené firmy je přidělené IČO a možnost ihned provádět okamžitá rozhodnutí za společnost.

Podnikatelé mají z určitých podnikatelských důvodů zájem o firmy s historií. Tyto společnosti jsou již delší dobu na trhu, dosahují obratu, mají specifická povolení nebo podnikali v určitém oboru a můžou být již plátci DPH.